Heart-Rate Zones
Kdy změnit tepové zóny, když se mění kondice
Tepové zóny jsou pásma intenzity vyjádřená v procentech maximálního tepu, nejvyšší tepové frekvence, které srdce dosáhne při maximálním úsilí. Když se zlepší kondice, hranice takto určených zón většinou stačí ponechat. Při stejném tepu zvládnete rychlejší tempo nebo vyšší výkon a může se posunout i hranice, do které je rovnoměrná zátěž ještě pohodlná. Samotné maximum se tréninkem mění málo, pokud vůbec. Uložené maximum upravte, jen když spolehlivé údaje ukazují, že nastavená hodnota nesedí. Snazší průběh známého tréninku sám o sobě není důvod ke změně. Pokrok poznáte podle rychlejšího tempa nebo vyššího výkonu ve stejné zóně.
Co vedle maxima sledovat
Maximum určuje hranice zón. Jak náročná je pro vás určitá zátěž a co se s tréninkem mění, pomohou vysvětlit další dva ukazatele.
- Submaximální tep je tep při předem dané zátěži nižší než maximální. Lze ho porovnávat třeba při veslování stejným tempem nebo jízdě na kole se stejným výkonem ve wattech.
- Prahy jsou intenzity, při kterých se dýchání začne výrazněji zrychlovat nebo v krvi začne rychleji přibývat laktátu. Tato látka vzniká při zpracování cukrů. První práh zhruba vymezuje, jak náročné tempo ještě vydržíte držet bez větších obtíží. Nad ním už je těžší mluvit plynule.
Maximální tep ovlivňuje hlavně věk a v menší míře trénink
Většinu rozdílů v maximálním tepu mezi dospělými vysvětluje věk. Tanaka a kolegové v metaanalýze z roku 2001 spojili výsledky 351 studií s 18 712 zdravými dospělými. Z porovnání účastníků odvodili vzorec 208 − 0,7 × věk. Pravidelná pohybová aktivita vztah mezi věkem a maximem neměnila.
Změnami u stejných lidí v průběhu let se zabývali Gellish a kolegové ve studii z roku 2007. Vyšli z 908 zátěžových testů, které 132 členů jednoho univerzitního fitness centra absolvovalo s maximálním úsilím. Záznamy pokrývaly 25 let. Vzorec 207 − 0,7 × věk ukázal téměř stejný věkový pokles jako Tanakův odhad. Na každý další rok věku připadá pokles asi o 0,7 úderu za minutu. Za pět let jsou to zhruba 3 až 4 údery za minutu.
Menší vliv může mít i trénink. Zavorsky v přehledu z roku 2000 shrnul studie u dospělých se sedavým způsobem života a u vytrvalostních sportovců. Odhadl, že aerobní trénink, tedy vytrvalostní zátěž, při níž tělo získává energii převážně za účasti kyslíku, může maximální tep snížit o 3 až 7 %. Po ukončení tréninku může maximum znovu vzrůst. Důkazů ale podle autora bylo málo, proto doporučil vykládat výsledky opatrně.
V projektu HERITAGE Family Study trénovalo 507 zdravých, dříve pohybově neaktivních dospělých 20 týdnů na cyklistických ergometrech, stacionárních kolech, která umožňují měřit výkon. Při maximálním úsilí jim tep klesl jen nepatrně.
Lepší kondice se projeví při stejné práci
S lepší kondicí srdce při stejné zátěži bije pomaleji. Z velké části to umožňuje větší tepový objem, tedy množství krve, které srdce vypudí jedním stahem. Když se do oběhu dostane víc krve s každým úderem, stačí jich na stejnou práci méně.
Ve studii HERITAGE byl po tréninku tep při jízdě na kole s výkonem 50 W statisticky významně nižší. Podle analýzy se takový pokles dal těžko vysvětlit náhodou. Klidový tep, měřený v klidu, klesl podle skupiny o 2,7 až 4,6 úderu za minutu.
Při stejném tempu veslování nebo stejném výkonu na kole pak obrazovka ukáže tep níž na stupnici zón. Pokud se cvičící po tréninkovém bloku dál drží v zóně 3, obvykle v ní zvládne rychlejší tempo nebo vyšší výkon než dřív. Hranice zón přitom pořád odpovídají jeho maximu.
Prahy se mohou posunout výrazněji
Největší posun prahů se dá čekat u lidí se slabší výchozí kondicí. Hurley a kolegové v roce 1984 sledovali 8 mužů, kteří trénovali 12 týdnů. Jejich VO₂max, největší množství kyslíku, které tělo dokáže za minutu přijmout a využít, vzrostlo o 26 %. Před tréninkem dosáhli koncentrace laktátu v krvi 2,5 milimolu na litr při zátěži na úrovni 68 % VO₂max. Po tréninku dosáhli stejné koncentrace až při 75 % VO₂max.
Londereeho metaanalýza z roku 1997 zahrnovala 34 studií. U dříve pohybově neaktivních účastníků zjistila výrazné zvýšení prahů. U lidí, kteří už byli trénovaní, byl posun menší a statisticky nevýznamný. Výsledky u nich tedy nedávaly dost jistoty, že je pozorovaný posun víc než náhodná odchylka.
V obou pracích se prahy určovaly podle spotřeby kyslíku. Z vyššího procenta VO₂max na prahu se nedá rovnou odvodit vyšší procento maximálního tepu. Ve studii HERITAGE účastníkům po tréninku tep naopak klesl i při stejném procentu VO₂max. Začátečníci po tréninku pod prahem udrží rychlejší tempo nebo vyšší výkon. Kde teď práh leží na stupnici zón, je potřeba ověřit přímo podle tepu. Uložené maximum může zůstat stejné.
Jak poznat změnu kondice, když tep kolísá
I při stejné zátěži bývá tep každý den trochu jiný. Ve studii Lambertsova týmu z roku 2004 opakovalo 44 mladých dospělých stejný běžecký test při zátěži pod maximem pět dní po sobě. Běhali vždy ve stejnou denní dobu. Nejméně se měření lišila v úseku kolem 90 % maximálního tepu. I tam se tep mezi dny lišil v průměru o 5 úderů za minutu. V lehčích úsecích byly rozdíly větší. Mimo laboratoř tep ovlivňují také spánek, horko, kofein a to, kolik tekutin má tělo k dispozici.
Pokud je při stejné zátěži tep jednou o 5 úderů za minutu vyšší nebo nižší než obvykle, o změně kondice ani maximálního tepu to spolehlivě nevypovídá. Větší váhu má rozdíl, který se opakuje při několika trénincích v podobných podmínkách.
Příklad přepočtu hranic zón
Následující výpočet ukazuje, jak se hranice zón liší při různých hodnotách maxima. Jde o ilustraci. U jednotlivce z ní nelze předpovědět pokles maximálního tepu.
V Pulz8 začíná zóna 2 na 60 % uloženého maxima, zóna 3 na 70 %, zóna 4 na 80 % a zóna 5 na 90 %. Tabulka udává hranice v úderech za minutu pro maximum 185 a pro dvě hodnoty, které odpovídají poklesu o 3 % a o 7 %. Obě procenta vymezují rozpětí, které ve svém přehledu uvedl Zavorsky.
| Začátek zóny | Maximum 185 | Maximum 179 (o 3 % nižší) | Maximum 172 (o 7 % nižší) |
|---|---|---|---|
| Zóna 2 (60 %) | 111 | 107 | 103 |
| Zóna 3 (70 %) | 130 | 125 | 120 |
| Zóna 4 (80 %) | 148 | 143 | 138 |
| Zóna 5 (90 %) | 167 | 161 | 155 |
Pokles maxima o 3 % znamená posun hranic o 4 až 6 úderů za minutu, což zhruba odpovídá běžnému kolísání tepu mezi dny. Při poklesu o 7 % se hranice posunou o 8 až 12 úderů za minutu. Takový rozdíl už může změnit barvu při rovnoměrné zátěži. Za pět let klesne vlivem věku maximum asi o 3,5 úderu za minutu a hranice zón se posunou o 2 až 3 údery za minutu.
Kdy má smysl přehodnotit uložené maximum
- Věrohodný údaj nad uloženým maximem. Jestliže spolehlivý záznam ze snímače při náročném úsilí ukáže vyšší tep než nastavené maximum, je uložená hodnota příliš nízká. Jak rozlišit skutečně dosažený tep od chyby snímače, vysvětluje článek o maximálním tepu.
- Odhad podle věku starý několik let. Maximum určené vzorcem přepočítejte jednou za několik let, aby odpovídalo věku. Naměřené maximum má větší váhu než výsledek kteréhokoli vzorce.
- Změna léků. Některé léky při cvičení snižují tep. Patří k nim betablokátory, které tlumí účinek adrenalinu na srdce. O intenzitě zátěže se domluvte s lékařem, který lék předepisuje. Přepsání čísla na tabuli jeho doporučení nenahradí.
Je běžné, že se známý trénink postupně zdá lehčí, tep je při něm nižší nebo při stejném tempu strávíte víc času v nižší barevné zóně. Jsou to očekávané účinky tréninku a uložené maximum kvůli nim měnit nemusíte.
První práh ověřte zvlášť pomocí testu řeči. Intenzitu v něm odhadujete podle toho, jak snadno se při zátěži mluví. Při opakování testu si zapište tep u poslední věty, kterou ještě dokážete říct bez obtíží. Tak můžete sledovat horní hranici pohodlné rovnoměrné zátěže. Tréninkové programy v uvedených studiích trvaly 12 až 20 týdnů. U nováčků se proto k testu můžete vrátit po zhruba stejně dlouhém bloku. U trénovaných lidí budou změny pravděpodobně menší.
Hlavní body
- Uložené maximum přehodnoťte jen ze tří důvodů. Buď ho překročí věrohodně naměřený tep, odhad podle věku je už několik let starý, nebo se změní léky.
- Porovnávejte tep při stejném tempu nebo výkonu. Jeho pokles ukáže zlepšení kondice zřetelněji než změna zón.
- Posuzujte opakovaná měření za podobných podmínek. Rozdílu kolem 5 úderů za minutu z jediného tréninku nepřikládejte váhu.
- Po tréninkovém bloku znovu ověřte první práh. U začátečníků se může posunout nejvíc.
- Sledujte, jaké tempo nebo výkon zvládnete ve stejné barvě. Podle rychlejšího tempa nebo vyššího výkonu v téže zóně poznáte pokrok lépe než podle změny barvy při původní zátěži.
Zdroje
- Tanaka H, Monahan KD, Seals DR. Age-predicted maximal heart rate revisited. Journal of the American College of Cardiology, 2001.
- Gellish RL, Goslin BR, Olson RE, et al. Longitudinal modeling of the relationship between age and maximal heart rate. Medicine & Science in Sports & Exercise, 2007.
- Zavorsky GS. Evidence and possible mechanisms of altered maximum heart rate with endurance training and tapering. Sports Medicine, 2000.
- Wilmore JH, Stanforth PR, Gagnon J, et al. Heart rate and blood pressure changes with endurance training: the HERITAGE Family Study. Medicine & Science in Sports & Exercise, 2001.
- Hurley BF, Hagberg JM, Allen WK, et al. Effect of training on blood lactate levels during submaximal exercise. Journal of Applied Physiology, 1984.
- Londeree BR. Effect of training on lactate/ventilatory thresholds: a meta-analysis. Medicine & Science in Sports & Exercise, 1997.
- Lamberts RP, Lemmink KA, Durandt JJ, Lambert MI. Variation in heart rate during submaximal exercise: implications for monitoring training. Journal of Strength and Conditioning Research, 2004.
Tep je vodítko pro trénink a nenahrazuje lékařské doporučení. Pokud máte srdeční onemocnění nebo užíváte léky, které ovlivňují tep, domluvte se s lékařem, jak posuzovat intenzitu cvičení.