Platí tepové zóny stejně při běhu, veslování, na kole i na SkiErgu?

Tepové zóny se většinou odvozují z jedné hodnoty maximálního tepu. Tu buď odhadneme vzorcem podle věku, nebo naměříme při intenzivní zátěži, často při běhu. Stejné zóny pak používáme i na veslovacím trenažeru, na kole a na SkiErgu. Pro základní orientaci poslouží při všech těchto aktivitách, mají však svá omezení. Srovnávací studie ukazují, že při veslování, jízdě na kole či na lyžařském trenažeru bývá maximální tep o něco nižší než při běhu. Při veslování je nižší i při stejné metabolické intenzitě zátěže. Průměrné rozdíly v uvedených studiích dosahují přibližně 4 až 7 tepů za minutu. U hranice zóny to stačí ke změně barvy na tabuli.

Proč stejné úsilí vyvolá jiný tep

Tepová frekvence je jednou složkou minutového srdečního výdeje, tedy množství krve, které srdce přečerpá za minutu. Minutový výdej je součinem tepové frekvence a tepového objemu, tedy množství krve vypuzené při jednom stahu. Když je tepový objem větší, srdce zajistí stejný průtok krve při nižší frekvenci.

Tepový objem ovlivňuje poloha těla i množství zapojených svalů. Yoshiga a Higuchi ve studii z roku 2002 s 55 zdravými mladými muži porovnali testy s postupně rostoucí zátěží na veslovacím trenažeru a běžeckém pásu. Při veslování byl tep nižší při každé srovnávané hladině laktátu v krvi. Nižší byl i maximální tep, přestože maximální spotřeba kyslíku byla při veslování o něco vyšší. Podle autorů může poloha vsedě a zapojení většího množství svalů usnadňovat návrat krve do srdce, takže srdce při jednom stahu přečerpá více krve. Tepový objem však přímo neměřili. Měřili kyslíkový puls, který ho odráží jen nepřímo.

Důležité je také to, nakolik je člověk na daný pohyb zvyklý. Při testu s maximální zátěží dosáhne svého srdečně-cévního limitu jen tehdy, pokud ho dříve nezastaví únava konkrétních svalů nebo nedostatečná technika. Na neznámém stroji mohou paže či nohy přestat zvládat zátěž dříve, než srdce dosáhne maxima. Nejvyšší naměřený tep je pak nižší.

Jak velké jsou rozdíly

Studie s veslováním ukázala rozdíl i při zátěži pod maximem. Při hladině laktátu v krvi 4 mmol/l, která se často používá jako orientační bod pro intenzivní vytrvalostní zátěž, byl tep na veslovacím trenažeru 170 a na běžeckém pásu 177 tepů za minutu.

Ve srovnání SkiErgu s běžeckým pásem od Nelsona a kolegů dosáhly účastnice na lyžařském trenažeru také nižší vrcholové spotřeby kyslíku, kratšího času do vyčerpání a nižšího maximálního hodnocení vnímaného úsilí. Jedním z možných vysvětlení je menší zkušenost s daným pohybem, ačkoli studie příčinu rozdílů nezkoumala. Zúčastnily se jí pouze ženy s průměrnou kondicí. U trénovaných hybridních sportovců proto může být rozdíl jiný.

Millet, Vleck a Bentley v přehledové práci z roku 2009 dospěli k závěru, že tep se při jízdě na kole a běhu liší při maximální zátěži i při nižší intenzitě. Maximální spotřeba kyslíku závisí také na tom, kterému druhu pohybu se člověk věnuje. Běžci obvykle dosahují vyšších hodnot na běžeckém pásu, zatímco cyklisté a triatlonisté mají na obou strojích podobné výsledky.

Basset a Boulay testovali trénované běžce, cyklisty a triatlonisty na běžeckém pásu i cyklistickém ergometru. V každém testu vycházeli z maximální spotřeby kyslíku naměřené při dané aktivitě. Když pak porovnali tep při stejném procentu tohoto maxima, zjistili mezi výsledky obou testů úzkou souvislost. Podle autorů může u trénovaných vytrvalců jeden test poskytnout orientační hodnoty tepu pro běh i jízdu na kole. Vzorek však byl malý a výsledek nemusí platit pro lidi s malými cyklistickými zkušenostmi.

Všechna uvedená čísla jsou skupinové průměry. Ve studii s veslováním se hodnoty tepu jednotlivců pohybovaly přibližně 10 tepů nad i pod průměrem. To však neříká, o kolik se u každého z nich lišil tep mezi aktivitami. Žádná z uvedených studií tento individuální rozdíl podrobně neuvádí. U konkrétního sportovce proto může být rozdíl mezi stroji menší i větší než skupinový průměr.

Příklad výpočtu pro pět zón

Pulz8 rozděluje tep do pěti zón podle procenta maximálního tepu. Zóna 1 je pod 60 %, zóna 2 od 60 % do 69 %, zóna 3 od 70 % do 79 %, zóna 4 od 80 % do 89 % a zóna 5 od 90 % výše.

Představme si sportovce s uloženým maximem 190 tepů za minutu naměřeným při běhu. Předpokládejme, že na veslovacím trenažeru dosahuje maxima 186 a na SkiErgu 183 tepů za minutu. Rozdíly odpovídají průměrům z uvedených studií. Tabulka ukazuje tep při stejném procentu maxima pro každou aktivitu a zónu, do které ho tabule zařadí podle společného maxima 190 tepů za minutu:

Uprostřed zóny se rozdíl na barvě neprojeví. U hranice však může stejné procento maxima pro veslování nebo SkiErg vést k zařazení o zónu níže než při běhu. V tomto příkladu se 90 % maxima na SkiErgu zobrazí oranžovou barvou zóny 4.

Tyto rozdíly slouží k ilustraci, nelze je používat jako univerzální opravu zón. U konkrétního člověka mohou být menší, větší nebo se nemusí projevit vůbec. I samotné zóny odvozené z procent jsou jen orientační. Mann a kolegové v přehledu metod určování intenzity zátěže upozorňují, že při stejném procentu maximálního tepu může být jeden člověk nad svým metabolickým prahem a jiný pod ním. Barva zóny pomáhá zorientovat se v tepu. Sama však neukazuje hladinu laktátu ani to, jak blízko je člověk svému limitu.

Jak používat stejné zóny při střídání stanovišť

Na skupinovém tréninku lze při běhu, veslování i na SkiErgu používat stejné zóny. Trenér i účastníci by však měli vědět, jak se může projevit rozdíl mezi aktivitami. Pokud při SkiErgu svítí na tabuli oranžová, přestože člověk dýchá stejně namáhavě jako při běhu v červené zóně, příčinou může být právě druh pohybu. Při hodnocení zátěže proto zohledněte také vnímané úsilí, dýchání, tempo či výkon ve wattech a cíl daného stanoviště.

Důležitá je především hodnota uloženého maxima. Pokud jde o odhad podle věku, chyba vzorce bývá často větší než rozdíl mezi aktivitami. Pokud maximum pochází z měření při intenzivní zátěži, poznamenejte si, při které aktivitě jste ho naměřili. Při použití maxima z veslování se mohou hodnoty při běhu zařadit do vyšší zóny, zejména blízko její hranice.

Pokud trénujete převážně na jednom stroji, maximum naměřené na něm poskytne nejvýstižnější zóny pro většinu tréninků. Během běžných intenzivních tréninků si průběžně zaznamenávejte nejvyšší věrohodné hodnoty na jednotlivých strojích. Získáte tak lepší přehled bez dalších testů do vyčerpání.

Hlavní body

1. Poznamenejte si, při které aktivitě jste naměřili uložené maximum. Při ní budou odvozené zóny nejvýstižnější.
2. Při veslování, jízdě na kole a na SkiErgu počítejte s možností mírně nižšího tepu než při běhu. Rozdíl bývá několik tepů za minutu, ale mezi lidmi se liší.
3. U hranice zóny posuzujte barvu s rezervou. Rozdíl 4 až 7 tepů za minutu může změnit zařazení o jednu zónu.
4. Při střídání stanovišť sledujte spolu s tepem také úsilí a výkon. Stejná barva nemusí při každé aktivitě odpovídat stejné zátěži.
5. Před změnou uloženého maxima si během běžných tréninků nasbírejte nejvyšší věrohodné hodnoty z jednotlivých strojů.

Zdroje

• Yoshiga CC, Higuchi M. Heart rate is lower during ergometer rowing than during treadmill running. European Journal of Applied Physiology, 2002.
• Nelson H a kol. Comparison of peak aerobic capacity between the treadmill and a skiing ergometer. Journal of Exercise and Nutrition, 2021.
• Millet GP, Vleck VE, Bentley DJ. Physiological differences between cycling and running: lessons from triathletes. Sports Medicine, 2009.
• Basset FA, Boulay MR. Specificity of treadmill and cycle ergometer tests in triathletes, runners and cyclists. European Journal of Applied Physiology, 2000.
• Mann T, Lamberts RP, Lambert MI. Methods of prescribing relative exercise intensity: physiological and practical considerations. Sports Medicine, 2013.

Tep pomáhá při sledování tréninkové zátěže. Článek nenahrazuje lékařské doporučení a uvedené příklady slouží k vysvětlení obecných principů. Individuální tréninkový plán vyžaduje zohlednění konkrétního člověka.