Kardiovaskulární drift: úloha tepla, hydratace a elektrolytů

Při delším cvičení s konstantní zátěží může tep postupně stoupat, zatímco množství krve vypuzené jedním srdečním stahem klesá. Tato reakce se nazývá kardiovaskulární drift. Vysvětluje, proč může stejné běžecké tempo nebo výkon na kole vyvolat ke konci tréninku vyšší tep.

Teplo a dehydratace mohou tuto reakci zesílit, samotný rostoucí tep však nepotvrzuje ani jednu z těchto příčin. Při jeho interpretaci je třeba znát zátěž, podmínky prostředí a subjektivní stav sportovce.

Jak teplo a ztráta tekutin ovlivňují krevní oběh

Tepový objem je množství krve, které srdce vypudí jedním stahem. Při delším cvičení může zrychlení tepu pomáhat vyrovnávat pokles tohoto objemu.

V teple musí krevní oběh zajišťovat zásobování pracujících svalů i přenos tepla ke kůži. Ztráta tekutin pocením může zmenšit objem krevní plazmy a přispět k poklesu tepového objemu. Tyto reakce se navzájem ovlivňují, proto kardiovaskulární drift nelze vysvětlit jen ztrátou potu.

Ve studii Montaina a Coyla z roku 1992 absolvovalo osm trénovaných cyklistů dvouhodinové jízdy při stejné zátěži a teplotě prostředí 33 °C. Při menším doplňování tekutin dosáhli větší dehydratace, výraznějšího nárůstu tepu a teploty tělesného jádra a většího poklesu tepového objemu. Studie ukazuje účinek při dlouhém výkonu v teple, nepředpovídá pevný nárůst tepu pro každý trénink.

Hydratace vyžaduje individuální přístup

Stanovisko American College of Sports Medicine z roku 2007 doporučuje předcházet nadměrné dehydrataci, kterou definuje jako deficit vody přesahující 2 % tělesné hmotnosti. Při hmotnosti 75 kg představují 2 % hodnotu 1,5 kg. Jde o pomůcku při plánování, nikoli o přesnou hranici, při které každému klesne výkon.

Potřeba tekutin závisí na míře pocení, délce zátěže, podmínkách a možnosti pít. Při mnoha kratších trénincích v mírných podmínkách stačí voda podle žízně. Při delší zátěži nebo velkých ztrátách potu může pomoci plán založený na předchozích zkušenostech a naměřených ztrátách.

I pití nad rámec ztrát může škodit. Konsenzuální stanovisko o hyponatremii spojené s cvičením vysvětluje, že nadměrný příjem tekutin může snížit koncentraci sodíku v krvi. Sportovní nápoje se sodíkem tomu při přetrvávajícím nadměrném pití nezabrání. Okamžité nahrazení každého odhadovaného mililitru potu není obecným požadavkem.

Kdy mají elektrolyty význam

Pot obsahuje sodík a chloridy i menší množství dalších elektrolytů. Objem potu i koncentrace sodíku se mezi lidmi liší. Solné skvrny na oblečení neposkytují spolehlivé měření ztráty sodíku.

Při mnoha běžných trénincích v posilovně postačují voda a běžná jídla. Nápoje nebo potraviny se sodíkem mají větší význam při dlouhé zátěži, velkých ztrátách potu nebo krátké době na zotavení před dalším tréninkem. Množství má zohlednit individuální ztráty a příjem ze stravy, nikoli jednotnou dávku pro všechny.

Elektrolyty nezaručují prevenci svalových křečí. Přehled výzkumu křečí spojených s cvičením popisuje více přispívajících faktorů včetně únavy a individuální náchylnosti. Samotná křeč nepotvrzuje nedostatek sodíku.

Odhad míry pocení

Doporučení National Athletic Trainers' Association využívají k odhadu ztrát potu změnu tělesné hmotnosti, příjem tekutin a objem moči:

1. Před tréninkem vyprázdnit močový měchýř a zvážit se, ideálně bez oblečení nebo v minimálním suchém oblečení.
2. Zaznamenat trvání tréninku, vypité tekutiny a případný objem moči vyloučené během měření.
3. Po tréninku se osušit a zvážit za stejných podmínek. Mokré oblečení může výsledek zkreslit.
4. Odhad ztráty potu v litrech vypočítat jako úbytek hmotnosti v kilogramech plus vypité tekutiny v litrech minus vyloučená moč v litrech. Výsledek vydělit délkou tréninku v hodinách pro získání odhadu v litrech za hodinu.

Například úbytek 1,2 kg za hodinu při vypití 0,5 l a bez močení znamená odhadovanou míru pocení 1,7 l za hodinu. Jde o přibližný výpočet, nikoli o přesné měření ani pokyn vypít toto množství každou hodinu. Měření je třeba zopakovat v podmínkách odpovídajících běžnému tréninku.

Po tréninku je třeba zbývající deficit tekutin doplňovat postupně nápoji a jídlem. Stejná doporučení uvádějí, že rychlé zotavení před dalším tréninkem může vyžadovat více tekutin než naměřený deficit, protože ztráty močí pokračují. Potřebné množství závisí také na době na zotavení a příjmu jídla.

Jak interpretovat rostoucí tep během tréninku

Při lehkém aerobním tréninku může postupné snížení tempa nebo výkonu pomoci udržet plánovanou námahu i při rostoucím tepu. Spolu s naměřenou hodnotou je třeba hodnotit dýchání, vnímanou námahu a pocit přehřátí. Podle situace může pomoci úprava zátěže, lepší ochlazování i přístup k tekutinám.

Při porovnávání tréninků je třeba zohlednit teplotu, vlhkost, zátěž a hydrataci. Vyšší tep při stejném tempu sám o sobě neprokazuje pokles kondice ani potřebu dalších elektrolytů.

Článek poskytuje obecné informace o tréninku, nikoli individuální lékařská doporučení. Při onemocnění srdce, ledvin, problémech s krevním tlakem nebo užívání léků ovlivňujících hospodaření s tekutinami je třeba příjem tekutin a sodíku probrat s kvalifikovaným zdravotnickým pracovníkem. Při bolesti na hrudi, závrati nebo neobvyklé dušnosti je třeba přestat cvičit a vyhledat lékařskou pomoc. Zmatenost nebo kolaps během cvičení vyžadují okamžitou lékařskou pomoc.